Acidum phosphoricum AKH

Když sedmnáctiletá Běla přišla s maminkou jednoho listopadového dne do poradny, měla kruhy pod očima, na sobě objemné tmavé oblečení a pod kapucí neuspořádaný uzel vlasů. Odpovídala jednoslabičně a až maminka řekla, co ji trápí. 

Na Majáles se bezhlavě zamilovala do Šimona. Krásný vysoký temperamentní kluk jí učaroval na první pohled, a ještě ten den oslavili lásky čas zcela fyzicky. Od té doby neexistovaly kamarádky, škola, povinnosti, byl jen Šimon a velká láska. Maminka vyprávěla, jak Běla tehdy zářila, byla plná energie a nepotřebovala jíst, spát, fungovala jen na pocit štěstí. Odmítla s rodiči jet k moři a stále se jen smála, že všechno zvládne, ať jedou sami. Ona je skoro dospělá, postará se o kocoura a bude zalévat květiny. A bude moct být pořád se Šimonem, zapomněla dodat.

Když se třetí týden v srpnu rodiče po čtrnácti dnech od moře vrátili, v Čechách pršelo, byla zima a Běla je přivítala uplakaná, přepadlá a nemluvná. Až po dlouhém naléhání z ní dostali, že Šimon odjel do Itálie sbírat jablka, ona ať na něj prý nečeká, svět je plnej krásnejch holek a on je svobodný dvacetiletý kluk. Běla brečela a brečela, nejedla, nespala, byla živá jen na pomerančovém džusu a kole. Bylo jí často špatně od žaludku, ale s touhle dietou se nebylo co divit.

Ani si nevšimla, že měsíčky nepřišly, kdy měly. Mamince bylo podezřelé, že děvče má tak rozhozený žaludek, zakázala jí přeslazené nápoje a seděla u ní, aby pořádně jedla. Nakonec donesla z lékárny těhotenský test a ten její podezření potvrdil. Běla zahájila třetí ročník gymnázia ambulantním přerušením těhotenství.

Zákrok proběhl standardně a bez problémů, ale jizva na duši zůstala otevřená. Běle bylo všechno jedno. Odmítala ráno vstát do školy, když už tam došla, bojkotovala studium a na čtvrtletí propadala z pěti předmětů. Mamince bylo jasné, že mají co dělat s depresí, ale chemické léky Běle dát nechtěla.

Vysoká, hubená, unavená a smutná Běla si odnesla doporučení užívat Acidum phosphoricum AKH třikrát denně. S maminkou jsme byli v častém telefonickém kontaktu, už za čtrnáct dní hlásila zlepšení. Běla lépe spala, neplakala tak často, a dokonce se nechala vylákat na adventní trhy. Do Vánoc byla z nejhoršího venku, smutek a lítost vystřídal vztek na nezodpovědného Šimona. Bylo jasné, že ještě chvíli potrvá, než se Běla ze zklamání a zranění úplně dostane, proto užívala Acidum phosphoricum AKH dál, teď už ale aktivně a sama viděla, že se jí díky homeopatikům daří stále líp. 

Na vysvědčení nakonec měla jen tři trojky, a když v únoru přišla na kontrolu, moc jí to slušelo. Krásné dlouhé vlasy jen praskaly energií a v padnoucím barevně sladěném oblečení vypadala jako modelka. Vyprávěla, co všechno zase podnikají s holkami, kolik obrazily plesů a chystala se o jarních prázdninách s partou na hory. Jen kluky si držela „na dištanc“, i když se svěřila, že Kuba z béčka nevypadá špatně…

Acidum phosphoricum AKH ale neodkládala, vzala si každý den aspoň tabletu, dvě. Věděla, že každý den není posvícení a nechtěla spadnout do černé díry smutku, sotva se z ní dostala.

P.S. Tučně zvýrazněné jsou tzv. klíčové symptomy, rozhodující pro určení typu homeopatika.

Výše uvedené informace mají pouze informativní a vzdělávací charakter, nenahrazují konzultaci s odborníkem v případě zdravotních potíží.